neděle 28. června 2020

Jak se v roce 2020 zbláznil svět

Milí přátelé,

vítám vás u nového článku u mě na blogu. Nejdříve si trochu nasypu popel na hlavu, protože tento měsíc jsem blog trochu zanedbával. Těch aktivit a koníčků je tolik, že si občas postesknu, čas totiž letí šíleně rychle a já bych potřeboval, aby měl den aspoň 48 hodin, abych vše stíhal tak, jak bych si přál. Dokonce mi už pár známých i čtenářů napsalo, abych už konečně něco napsal. Takže, jelikož jsem zodpovědný kluk, zasedám k pc a něco málo pro vás napíšu.



Ten dnešní příspěvek, bude zase jednou o závažných věcech, tématech, která tento rok hýbou společností. Dotknu se témat koronaviru, ekonomiky, ale hlavně rasismu a nechám vás nahlédnout do toho, co si o těchto věcech myslím já. Tak doufám, že se vám článek bude líbit a něco vám přinese. Budu samozřejmě velmi rád za vaší zpětnou vazbu, neboť váš názor je pro mě velmi důležitý. 

Vrátím se nyní trochu zpětně do minulosti. Na nový rok 2020 jsem se velice těšil, vždycky totiž začátek roku považuji tak trochu za nějaký zlom, mezník a restart v jednom. Tak nějak jsem si představoval i rok 2020, kdy jsem se těšil na to, jak budu cestovat, jak se nám všem bude dařit. Místo toho nejdřív přišla pandemie, která už září po celém světě a my jsme zůstali uvěznění doma. Ve zprávách už se vůbec neobjevovaly žádné pozitivní zprávy a novináři si na koronaviru krásně ohřívali polívčičku a chrlili na nás jednu negativní zprávu a prognózu za druhou. 

Následkem koronaviru se zpomalila a začala propadat ekonomika, tisíce lidí přišlo o práci a ceny vylétly nahoru. Přesto mi situace zatím nepřipadá tak dramatická, jak líčí novináři, kteří už nám samozřejmě přinesli informace, že současná krize bude horší než velká hospodářská v minulém století. No, myslím, že to nám ukáže teprve budoucnost. Nicméně ekonomika mi přijde jako příliš složité téma na to, abych se do něj jako lajk pouštěl, takže k hospodářství se vyjadřovat nebudu. Přeskočím k další věci, která mě tento rok nemile překvapila a to počasí.

Máme už půlku roku za sebou a letošní počasí je opravdu slabé. Tropické dny by člověk napočítal na prstech jedné roky, mě osobně v poslední době přišlo, že počasí bylo takové nějaké, ani teplo, ani zima. Spíš takové šedivo a přeháňky, takových dní mám pocit, že bylo více, než těch slunečných. Asi jsem se rozmazlil, ale já si fakt oblíbil tropické počasí, krásné sluneční dny a teplo, které tu panovaly v minulých letech. Letos zatím to sluníčko a pravé léto postrádám. Rozhodně, ale nesouhlasím s názory v diskuzích, že se počasí "vrátilo do normálu", protože přestaly létat letadla. Mám ten pocit, že my lidé jsme už tak pyšní a ješitní, že máme sklon se přeceňovat a nadřazovat nad přírodu. 

Výše uvedená témata, mě samozřejmě znepokojila stejně, jako většinu lidí. Teď, ale k tématu, které mě tento rok znepokojuje nejvíc, téma, díky kterému už přemýšlím, že přestanu sledovat zprávy, protože cítím bezmoc. Přiznám se, že jsem se dlouho rozmýšlel, zda se k tématu rasismu budu vyjadřovat, protože je to v dnešní době opravdu nebezpečné téma a mám pocit, že lidé, kteří vyjádří názor, který není úplně korektní, okamžitě dostanou nálepku rasisty. Avšak zprávy, které se každý den objevují, mě opravdu nadzvedávají ze židle a dnešní článek o tom, že jistá americká univerzita odstranila jméno prezidenta Wilsona (ten Wilson, kterému z velké části vděčíme za vznik Československa) z názvu koleje, mě už opravdu rozzlobila a dohnala k tomu, že je třeba, abych vyjádřil svůj názor. 

Přijde mi naprosto otřesné, co se nyní děje. Aby bylo jasno, rasismus v jakékoliv podobě je zavrženíhodná věc a ano, všichni by měli mít stejná práva. Rozhodně není v pořádku, když policie zabije někoho, kdo je v podstatě zpacifikován. Policista byl zadržen a bude souzen a potrestán dle práva. Nicméně nemohu souhlasit s rabováním, ničením soch a přepisováním historie. Pro sprosté rabování neexistuje opodstatnění, v čem jsou lidé, kteří vyrabují obchod nevinnému obchodníkovi lepší, než ten policista, který zabil člověka? Proč někdo vypálí obchod, před kterým byl zabit černoch, když ten obchod s tím nemá nic společného?

Dříve, než začneme křičet, že bílí jsou rasisti, položme si následující otázky. Je v pořádku rabovat obchody nevinným lidem? Je v pořádku ničit sochy a pomníky historických osobností a překrucovat historii? Je v pořádku používat hesla, že na černých životech záleží, jakoby snad na životech jiných ras nezáleželo? Je v pořádku vyřazovat kultovní filmy a snímky, které vznikly před desítkami let v jiné době z databází a označovat je za rasistické? Je v pořádku do rolí ve filmech z prostředí například středověké Evropy, nebo slovanského prostředí obsazovat černochy, i když je to z hlediska historických reálií naprostý nesmysl? Je v pořádku z kosmetických prostředků škrtat slova o bělení? je v pořádku, když sociální sítě, především facebook a instagram blokují a cenzurují i slušné fotografie a názory? Je v pořádku, že když dojde k útoku na bílého člověka a jedná se o rasově motivovaný čin, tak je v médiích vždy napsáno, že danou osobu přepadli mladíci? Ale když napadnou běloši černocha, tak v médiích okamžitě hlásí titulek: běloši napadli černochy? Je v pořádku, když profesorka univerzity v Británii prohlásí, že na bílých životech nezáleží? Je v pořádku, že kdykoliv spáchá rasově motivovaný zločin běloch, okamžitě se o tom informuje, ale o rasově motivovaných útocích na bělochy se mlčí? Je v pořádku, že kdosi určuje co je korektní a co korektní není? Já myslím, že to v pořádku rozhodně není a jsme svědky toho, jak pomalu a plíživě dochází k vzrůstajícímu rasismu vůči "bílým". Myslím si, že rasismus se nevyřeší a nepotlačí tím, že začnou být v 21. století šikanováni a terorizováni běloši.

A teď něco ke statistikám. Něž se k nějakému tématu začnu vyjadřovat, snažím se k němu získat co nejvíce informací, aby to nebylo takříkajíc plácání do větru. Prostudoval jsem si několik statistik a ty statistiky vypovídají v podstatě následující. Nejmenší kriminality se v USA dopouštějí asiati, následováni bělochy, poté hispánci. Nejvyšší kriminality se dle statistik dopouštějí černoši. A teď to nejzajímavější ze statistik. Podle statistik, které jsem dohledal, dochází k mnohem větší míře mezirasových útoků a vražd Afroameričanů, proti bělochům, než bělochů proti Afroameričanům. Uvádím i několik na sobě nezávislých odkazů:

https://www.usnews.com/news/articles/2016-09-29/race-and-homicide-in-america-by-the-numbers
https://www.amren.com/the-color-of-crime/
https://ucr.fbi.gov/hate-crime/2010/narratives/hate-crime-2010-offenders
https://en.wikipedia.org/wiki/Race_and_crime_in_the_United_States#cite_note-63
https://ucr.fbi.gov/crime-in-the-u.s/2016/crime-in-the-u.s.-2016/tables/expanded-homicide-data-table-3.xls

Ze statistik tedy jasně vyplývá, že v USA je mnohem vyšší pravděpodobnost, že obětí mezirasového zločinu bude běloch spíše, než černoch. Čísla mi připadají o to víc alarmující, když vezmu v potaz, že bílých Američanů žije v USA přibližně 243 milionů, a Afroameričanů necelých 41 milionů.

Nepřijde mi také úplně v pořádku, dělat modlu a pomalu hrdinu z někoho, kdo byl 8x, nebo 9x trestaný (záznamy v médiích se různí) a tedy recidivista. Mezi zločiny tohoto pána je v médiích zmiňována i ozbrojená loupež, kdy Floyd se skupinou několika dalších přepadl dům, kde žil pár s dítětem a matce tohoto dítěte měl mířit střelnou zbraní na břicho. Opět házím odkaz, kdyby mě někdo chtěl obvinit, že si vymýšlím.

https://www.snopes.com/news/2020/06/12/george-floyd-criminal-record/
https://www.nytimes.com/article/george-floyd-who-is.html
https://thecourierdaily.com/george-floyd-criminal-past-record-arrest/20177/#George_Floyd_Gun_Pregnant_FirearmGun_Robbery_Conviction_Theft_Criminal_Career

No a závěrem se dostávám k tomu poslednímu, co bych chtěl v souvislosti s těmito událostmi ještě zmínit. Všude je nám vštěpováno, kterak žijeme v demokracii a svobodě. Ovšem, když se ohlédnu za posledními událostmi, mám pocit, že demokracie a svoboda jsou velmi křehké a je třeba je chránit všemi dostupnými prostředky. Považuji za velmi nebezpečné, že jsou osoby, které určují, co je a není korektní a kdokoliv nemá korektní názor, dostane nálepku a je v podstatě vyčleněn ze společnosti. Ještě horší je, že názory těchto korektních, papouškují celebrity, které mají obrovský vliv. Nejnebezpečnější na tom je, že spousta lidí už si nedohledává informace, neseznámí se s problematikou dopodrobna a ze všech úhlů pohledu a pouze přejímají názory celebrit, protože tyto názory jsou teď přeci in...

Tady se pomalu dostáváme na hranu, my jako Češi už máme zkušenost s tím, když přišel někdo, kdo říkal to můžete říkat a to nesmíte říkat. Není to tak dávno. No a něco podobného se děje i nyní. Správné je pouze to, co je korektní a vše ostatní je zlo. A já se tedy znovu ptám, kdo má právo určovat to, co je a není korektní?

Když se tak podívám zpětně na uplynulý půl rok, tak mám opravdu pocit, že v roce 2020 se už celý svět definitivně zbláznil. A jaký názor na to máte vy?



středa 10. června 2020

Můj květen 2020

Milí přátelé,

vítám vás u prvního červnového článku na blogu. V tomto článku se poohlédnu nejen za uplynulým měsícem (na konci článku naleznete výběr fotografií, které jsem pořídil v květnu), ale také vám nastíním, co pro vás chystám v nejbližší době.

Květen jsem ještě z větší části strávil doma. Naštěstí už se začala jednotlivá opatření, která souvisela s koronavirem postupně uvolňovat a tak jsem si užíval procházek po Praze. Počasí bylo všelijaké, proto mám velkou radost z toho, že aspoň občas bylo relativně hezky a podařilo se mi pro vás nafotit několik málo fotek za slunečného počasí. I když tedy těch dnů, bylo oproti dubnu, poskrovnu.

Na konci měsíce už jsem vyrazil na pár dní do práce, bylo to moc příjemné, vidět po měsících kolegy a popovídat si i osobně a nejenom telefonicky. V tomto režimu vlastně funguji dodnes, pár dní jsem v práci a pár dní na home office, což mi naprosto vyhovuje a mám tak díky tomu mnohem více času na sebe i své koníčky. Mám těch zájmů a koníčků ovšem tolik, že bych potřeboval aby den měl 48 hodin a stačilo mi tak pět hodin spánku. Když se věnuji jednomu, tak mám pocit, že je to na úkor toho dalšího. A to se chystám v nejbližší době přibrat k těm dosavadním další várku koníčků.

Blog jsem v uplynulých dvou týdnech tak trochu zanedbával. Což samozřejmě v nejbližší době napravím. Využiji tedy této příležitosti, abych vám rovnou napsal i to, co pro vás momentálně chystám. Určitě budu pokračovat v těchto fotopříspěvcích, protože focení s mým novým mobilem je opravdová radost. Momentálně mám také v hledáčku pár dalších zajímavých lidí se kterými bych rád udělal rozhovor. A také jsem pro vás vymyslel alternativu místo cestovatelských článků. Prozatím si totiž netroufám vyrazit do zahraničí, proto pro vás připravím novou sérii článků o památkách a zajímavých místech v Praze.

Pokusím se vám v každém článku přiblížit známá i neznámá místa, popsat něco málo z jejich historie, informovat jak se k nim dostanete a kolik stojí vstupné a i můj subjektivní pocit, jaký dojem na mě daná památka udělala. Takže se určitě můžete těšit. Teď už si můžete v galerii pod článkem prohlédnou fotografie, které jsem během května pořídil.

Budu se těšit zase někdy příště. :)


Už dlouho jsem chtěl vyrazit na Staroměstskou mosteckou věž, abych nafotil Karlův most a okolní panorama trochu jinak. Jednoho krásného dne, kdy bylo město úplně prázdné a klidné se nám to s kamarádkou během května podařilo.


Můj oblíbený Petřín samozřejmě nemůže chybět. Zdejší jezírko je oblíbenou zastávkou kachen. 


V květnu jsem si po delší době vyrazil také na Vyšehrad, odkud se dají opět pořídit krásná panoramata Prahy.


Další panorama z Vyšehradu, tady už se nám počasí začíná zase trochu kazit, nicméně mraky vytvořily na obloze celkem zajímavý efekt.


Vyrazil jsem také na hezkou odpolední procházku kolem řeky, směrem na Podolí. Zdejší procházku jsem si rovněž oblíbil, protože je plná přírody.


Tady pro vás mám jeden květnový západ slunce a Vyšehrad.


Neopomněl jsem vyfotit také nějakou tu květenu. Mimochodem se přiznám, že většinou vůbec nevím, jakou rostlinu to vlastně fotím.


Tady mám pro vás zase Staré město, foceno ze Staroměstské mostecké věže.


Pohled na Letnou ze Staroměstské mostecké věže.


Ještě jednou pohled ze Staroměstské mostecké věže na most a Hradčany.


Jezírko na Petříne, už za pošmourného počasí, které, mám ten pocit, panuje týdny.


A závěrem tu pro vás mám jednoho čmeláka při práci.

sobota 16. května 2020

Co jsem dělal v době karantény

Milí moji,

máme tady víkend a jak už jste zvyklý, víkend neznamená jen volno, ale také to, že obvykle vydám nějaký ten článek. Dnes tu mám tedy pro vás článek o tom, jak karanténa a korona krize ovlivnily můj život a jak jsem z uplynulých měsíců pro sebe vytěžil maximum a to v pozitivním slova smyslu.



Přehodnotil jsem priority
Čas karantény jsem využil k tomu, abych přehodnotil některé priority. Uvědomil jsem si, že náš život je příliš krátký a příliš vzácný na to, abychom jej neustále trávili ve stresu a shonu. Celkově jsem v době karantény dost zvonil, více se začal věnovat mým koníčkům a hlavně sobě. Ještě silněji jsem si uvědomil, co v životě chci a co naopak ne. Také jsem poněkud pozměnil žebříček svých hodnot.

Předělal jsem byt
Dobu karantény jsem využil k tomu, abych takřka od základů změnil mé bydlení. Celou dobu, co žiji v Praze (za pár měsíců to budou čtyři roky) mám to štěstí a obývám stejný byt. Zpočátku jsem to bral jako takové provizorium s tím, že si časem najdu něco většího. Časem jsem si, ale uvědomil, že je to momentálně zbytečné. Době korona krize a spousta volného času mě tak inspirovaly k tomu, abych byt předělal. Nejdříve jsem začal přestavbou nábytku, následně jsem vymaloval a změnil barvu. No a konečně jsem pořídil nové doplňky a krásné koláže fotografií přírody, Prahy a mě s mými přáteli. No a také jsem si pořídil novou květinu. Dosud jsem měl jenom jednu, kterou jsem zdědil po prababičce a kterou vlastním už osm let. Z proměny mého bytu mám opravdu velkou radost a cítím se zde nyní mnohem lépe.

Přestal jsem kouřit
Asi za nejdůležitější změnu v mém životě považuji to, že se mi podařilo skoncovat s odporným zlozvykem kouření a to po deseti letech. Pocházím z rodiny, kde kouřili téměř všichni a jako dítě jsem tento zlozvyk upřímně nenáviděl a říkal si, že nikdy kouřit nebudu. No, člověk míní, život mění. Když mi bylo sedmnáct, trávil jsem spoustu času o přestávkách se spolužáky, kteří kouřili. Párkrát jsem to zkusil, až jsem nakonec tomuto zlozvyku podlehl. V následujících letech jsem se pokusil několikrát neúspěšně přestat.

To se mi podařilo až nyní a to díky korona krizi. Využil jsem celorepublikové karantény, kdy jsme nechodili do práce a zůstali doma na home office, navíc jsem nejezdil ani na návštěvy za rodinou, či přáteli. Díky tomu se mi podařilo přestat kouřit, protože jsem se nesetkával s ostatními lidmi a nepodléhal jsem pokušení, dát si s nimi k pokecu, či kávě cigaretu. Už je to přes měsíc, co jsem přestal a to zcela, bez jakýchkoliv náhražek ve formě elektronických cigaret, či náplastí. Navíc pevně věřím tomu, že už se s trochou vůle k tomuto zlozvyku nevrátím, protože chuť a zvyk zmizely. Krom jiného jsem motivoval i mou kamarádku, která přestala spolu se mnou. 

Přibral jsem
Ano, většina lidí se snaží zhubnout. Vy, kteří sledujete můj blog však víte, že trpím naprosto opačným problémem a naopak mě celý život trápila podváha. Jakmile jsem přestal kouřit, zpomalil a začal mít více času na sebe, začal jsem přibírat. Za dobu korona krize v České republice jsem přibral již pět kilogramů, což mi dělá obrovskou radost. Protože před tím má váha více než dva roky doslova stagnovala. Tak se krůček po krůčku blížím k mému cíli a ideální postavě.

Věnoval jsem se koníčkům
V karanténě jsem se věnoval ještě více svým koníčkům, konečně jsem měl čas na to, abych si přečetl více knížek, více článků, mohl se více věnovat blogu, instagramu, hrám. Volal jsem s přáteli i rodinou, chodil často na procházky.

Doufám, že se vám článek líbil a vaše zpětná vazba ve formě komentářů je vřele vítána. Budu rád, když mi napíšete, jak jste uplynulé měsíce strávili vy a zda to nějak ovlivnilo do budoucna váš život a vaše smýšlení.

Krásný den!

Jáchym 


pondělí 11. května 2020

Rozhovor se Simčou: z restaurace do posilovny

Milí přátelé,

vítám vás u druhého květnového článku a zároveň nového rozhovoru na blogu. Rubriku rozhovorů jsem spustil teprve minulý měsíc a vybírám si do nich především mladé lidi, kteří mají nějaký zajímavý koníček. V minulém rozhovoru jsem vyzpovídal Lucku, která se zabývá fotografováním, malováním a vařením. Nyní se pojďme podívat, koho tu pro vás mám dneska.

Dovolte mi, abych vám představil Simču Fiľovou. Simča je má dlouholetá kamarádka, poznal jsem ji před dlouhými dvanácti lety, když jsme spolu chodili na gymnázium a už tam jsme se spřátelili. Roky jsme se neviděli, až teď po letech a jsem moc rád, že jsme znovu navázali kontakt. Simča prošla z mého pohledu velký kus cesty. Dlouho pracovala v gastronomii, pak se rozhodla pro radikální životní změnu a začala se zabývat zdravou výživou, hýbat se a cvičit. V oblasti zdravé výživy pomohla řadě lidí a já vám na konec článku hodím odkaz na idnes, kde si můžete přečíst rozhovor s jednou z klientek, která si spolupráci se Simčou v článku velmi pochvaluje a vypráví o svých zkušenostech. 

Simča také velmi ráda vaří a založila instagram s příznačným názvem Simča vaří (odkaz vám opět hodím na konec článku), na kterém se dělí o fotografie svého kulinářského umu a různé recepty. V neposlední řadě Simča vede velmi aktivní způsob života a pravidelně cvičí a pohybuje se. 

Než vypukla krize, začala Simča také s trenérským kurzem a školením, aby se mohla stát i trenérkou na profesionální úrovni. Věřím tedy, že si rádi přečtete, co Simču motivovalo, aby překopala svůj život. Na konci článku naleznete odkaz na Simči instagram a také fotografie jídel, které připravuje. 

Simčo, pokud se dobře pamatuji, původně jsi pracovala v restauraci. Z restaurace do posilovny, to je celkem radikální změna. Co tě k tomu motivovalo a co tě vlastně přivedlo ke cvičení?

V restauraci jsem pracovala dlouhá léta, začala jsem tam pracovat při studiu na vysoké škole, kdy jsem si potřebovala přivydělat nějakou korunu. Roky plynuly nějak rychle, kolektiv mi přirostl k srdci, práce mě bavila a nakonec jsem tam zůstala pět let. Práce v restauraci je poměrně vyčerpávající a člověk je pod neustálým tlakem, pracovala jsem v pizzerii, kam chodilo opravdu hodně lidí. Personál se snaží, aby byli hosté maximálně spokojeni, ale na úkor toho zapomíná na sebe a odbývá se - především v jídle. Na jídlo převážně nebyl čas, člověk jedl většinou "za chodu" nebo "na koleni".

Když už čas byl, odbyli jsme se převážně pizzou (jak jinak, když jsme pracovali v pizzerii), něčím sladkým, kdy tělo žalostně volalo o energii v podobě cukru, energy drinky a večer po směně nechyběla třeba sklenka vína, jako odměna za dobře odvedenou práci a za další náročnou směnu. Tenhle životní styl mě samozřejmě časem začal dohánět. Cítila jsem se bez energie, bez nálady a ještě ke všemu, i přesto, že jsem byla neustále v pohybu, mi začala nebezpečně rychle stoupat hmotnost na váze. Když už jsem vážila téměř o deset kilo více, než jsem byla zvyklá, řekla jsem si, že je na čase něco změnit.

Začala jsem pozvolna, nejdřív změnou jídelníčku a dala si to jako jasnou prioritu. Začala jsem jíst i pravidelně a v práci si na jídlo vždy našla čas. V té době mě i jednou kolegyně nalákala, ať s ní jdu do fitka a jelikož se jednalo o dámský fitness, začala jsem s ní pravidelně cvičit. Zpočátku jsem se hodně styděla, tudíž dostat mě do klasického smíšeného fitka bylo nemožné. Časem ale přišla potřeba posouvat se dál a dámský fitness už pro mě byl vybavením nedostatečný. Tehdy jsem si tedy zaplatila osobního trenéra a začala cvičit s ním,  ve fitku, ve kterém cvičím dodnes a ve kterém budu do budoucna trénovat své vlastní cvičence, protože co neviděl dokončím kurz, díky kterému se budu moci naplno věnovat práci osobního trenéra.

Postupem času jsem si začala k novému životnímu stylu, stravě a cvičení budovat čím dál tím větší vztah, stále více a více mě to bavilo, cítila jsem se opravdu dobře a plná energie. Pak začaly přicházet i myšlenkové transformace, změna priorit a já jsem se chtěla v životě začít ubírat jiným směrem. Prvním krokem pro mě byl kurz "výživového poradce" po kterém jsem nadobro odešla z oboru gastronomie, i když dodnes je mi gastronomie velice blízká :-) a to především v mojí kuchyni. Navíc, když se nad tím zamyslím, můj dřívější a současný obor mají jedno společné - jídlo :-). Poté jsem nějakou dobu pracovala pro největší síť výživových poraden v ČR.

Kdybych se na tebe obrátil jako úplný nováček, který ještě nemá se cvičením žádné větší zkušenosti, co bys mi poradila?

To je otázka, na kterou neexistuje jednoznačná konkrétní odpověď, navíc je to velice subjektivní. Vždy záleží na konkrétním člověku a na tom, jaké má cíle. Takže nejprve bychom se zaměřili právě na to, jaké má ten konkrétní člověk cíle, čeho chce dosáhnout, v jakém stavu je jeho pohybový aparát, jaké jsou jeho stravovací návyky atd. Po této analýze přichází na řadu samotná práce s klientem, případná doporučení a postupné dosahování vytyčených cílů, to vše samozřejmě musí být v souladu s jeho běžným životem a nesmí to nijak extrémně ovlivňovat jeho sociální život.

Vím, že spousta lidí, kteří nikdy nebyli v posilovně se stydí a bojí se tam z různých důvodů vypravit, třeba protože si myslí, že na ně budou "všichni koukat", co bys jim vzkázala?

Jak už jsem odpověděla v rozhovoru dříve, tak i já jsem zpočátku měla tenhle blok a v posilovně jsem se strašně styděla. Všem bych ale vzkázala, ať se nestydí, že na ně nikdo koukat nebude. :-) Všichni si tam chodí zacvičit, soustředí se na sebe a ne na ostatní. Naopak, doporučím všem, zvedněte se a jděte! Je to super! :-)Člověk si vyčistí hlavu, udělá něco pro sebe, své tělo, mysl a navíc časem pozná spoustu přátel, kteří mají v životě podobné hodnoty a priority. Já jsem díky tomu všemu poznala spoustu skvělých lidí, čehož si moc vážím.

Co si myslíš obecně o různých dietách? 

V dnešní době už existuje spousta různých diet a výživových směrů, tudíž je těžké na tuhle otázku odpovědět. Řekla bych asi, ať lidé nedrží diety, ale  naučí se jíst. To jsem se vždy snažila učit své klienty. Diety jako takové jsou určené pro lidi se zvláštními omezeními, například bezlepková dieta, bezlaktózová dieta, různé diety před operacemi, po operacích či zákrocích atd., jinak držet vyloženě dietu podle mého názoru nemá smysl, pokud se nebudeme bavit například o předzávodních dietách.

Myslím, že už jen to slovo dieta v člověku vyvolá jakousi povinnost, vidí za tím něco extrémního, omezujícího a to často vede ke krachu a nezdařilým pokusům o hubnutí. U klientů jsem se už setkala s různými typy diet, ty nejšílenější byly například mléčná dieta, vaječná dieta, banánová dieta nebo ananasová dieta. Klient konzumoval buď pouze mléko, vejce, banány nebo ananas. Klient samozřejmě shodil, jelikož snížil svůj energetický příjem, ovšem moc dlouho takový styl stravování nevydržel, to je i z dlouhodobého hlediska nemožné, poté se navrátil ke svému starému vzorci stravování, vše nabral zpátky a ještě nastal jojo efekt, protože tělo si uložilo do zásoby nějaký tuk navíc pro případ, že by bylo vystaveno v budoucnu nějakému podobnému extrému. 

Tělo je velice chytré a pamatuje si všechny škody, které jsme na něm napáchali. Pak určitě stojí za zmínku dieta, kterou v minulosti prošlo úplně největší procento klientů, kteří se mi dostali pod ruce. Tou dietou je bezsacharidová dieta nebo diety tomu podobné, kdy dojde buď k úplnému vynechání nebo razantnímu snížení sacharidů. Opět dieta, která má dobré výsledky, nicméně pro drtivou většinu populace je neudržitelná a často vede k jojo efektu. Koneckonců, kdyby tomu tak nebylo, tak klienti, kteří si tímto typem diety prošli by se mi poté nesvěřili do rukou. :-)

Zastávám názoru, že strava má zahrnovat všechny makroživiny a to i sacharidy. Spousta lidí si myslí, že za tloustnutí mohou právě sacharidy, ale není tomu tak. Za to, že nám stoupá hmotnost může fakt, že náš příjem energie je vyšší, než výdej energie. Naopak, pokud je příjem energie nižší, než výdej energie, začneme hubnout a v tuto chvíli je úplně jedno, jakou dietou či výživovým směrem k hubnutí dojdeme.

Krom cvičení se zabýváš zdravou stravou, na toto téma máš i moc hezký instagramový profil s příznačným názvem Simča vaří. Bavilo tě vaření už jako malou, nebo ses k němu dostala až později? Jakou kuchyni máš nejraději? 

Pokud si dobře vzpomínám, moje první pokusy o vaření začaly někdy v době, kdy mi bylo 10 let a pamatuji si přesně, co byl můj první kulinářský výtvor - byl to kuřecí řízek s bramborovou kaší :-D. Od té doby jsem se mamince začala tak nějak motat v kuchyni. Maminku moc vařit nebavilo, spíše konzumovat :-D a tak asi od patnácti let jsem už doma vařila spíše já. Učila jsem se sama nebo od babičky, která pocházela z oblasti dnešního Chorvatska a byla moc skvělou kuchařkou. Druhá část rodiny pochází ze Slovenska, kde jídlem přímo žili, tak myslím, že mám to vaření trochu v genech :-D.

Ledacos jsem se také okoukala od kuchařů v restauraci, ve které jsem pracovala. Nejvíce jsem se ale vaření a tvorbě receptů začala věnovat asi posledních pět let a rok zpět jsem si i založila tebou zmiňovaný instagramový profil. Zpočátku jsem se mu nevěnovala úplně aktivně, v současnosti už tím ale celkem žiju.:-D Vaření mě baví a naplňuje, nejvíce mě na celém procesu baví asi plating, který se snažím pilovat a posouvat. Nejvíce mě baví zdravé vaření, ale vařím v podstatě vše. Nejraději mám obecně asi českou kuchyni, kterou se snažím vždy uvařit trochu odlehčeně. Moc mi chutná indická kuchyně, do které se doma ale moc nepouštím, ráda si ji dám v nějaké dobré indické restauraci. Poslední dobou je mi blízká i Asie, plánuji vyzkoušet nějaké nové recepty a zdokonalovat se v ní.

Zhřešíš někdy a dáš si něco nezdravého?

Samozřejmě! :-) Neberu to jako hřích. Navíc snažím se nerozlišovat jídlo na dobré/špatné nebo na zdravé/nezdravé, spíše jako na jídlo, které je pro mě výhodně/méně výhodné! :-D Myslím, že hlavní roli hraje to, v jakém množství dané jídlo konzumujeme. Jako asi každá žena miluji sladké pečivo a čokoládu, takže když mám chuť, dopřeji si. Podstatné pro mě a pro všechny je, z čeho je složená převážná část jídelníčku. Já zastávám pravidlo 80/20. 80 % plnohodnotných potravin, které krmí moje tělo a 20 % potravin, které nejsou tak plnohodnotné, ale krmí mou duši. Člověk si nesmí odpírat to, co má rád nebo být otrokem jídla.

Jaká je tvá ideální představa dovolené?

Dříve bych ti asi řekla, že ideální dovolená by pro mě byla vyvalit se někde na pláži a celý den si užívat sluníčka :-) a je úplně jedno kde. Dnes už to mám jinak. Protože mám ráda turistiku, ráda objevuji zajímavá místa a miluji přírodu, tak ideální dovolená by pro mě, spíše než pláži, byla někde, kde bych se mohla kochat právě zrovna přírodou nebo památkami. Můj cestovatelský sen je jednoznačně Island, země gejzírů, vodopádů, fjordů, sopek, hor, zelených strání a polární záře, kterou toužím spatřit na vlastní oči. Dále bych se určitě ráda podívala do Indie, kolébky Hinduismu nebo do Thajska, hlavně kvůli tamní kuchyni.

Na závěr, co bys vzkázala lidem, kteří mají nějaký velký sen, ale z různých důvodů neví jak ho zrealizovat? 

Myslím, že pokud má někdo sen, měl by si za ním jednoznačně jít i přesto, že cesta za tím snem nebude úplně jednoduchá. Pokud je člověk poháněn emocí a láskou, není nic, co bylo nemožné nebo nerealizovatelné. V dnešní době máme spousty možností, díky kterým si své sny můžeme plnit a záleží jen na nás, jak to uchopíme. Důležité je mít o svých snech jasnou představu a soustředit na ně veškerou svou energii. Pokud si nejsem jistý, že něco opravdu chci, nikdy není ani jisté to, že toho dosáhnu.

Proto je důležité si jasně určit cíle a priority a krůček po krůčku jít vstříc svým snům. Dobré je si na této cestě určit dílčí - menší cíle a vždy při dosažení menšího cíle se soustředit na nějaký další, větší cíl, až nakonec dojdeme k tomu, co jsme si vysnili. Věřím, že píle a vytrvalost zaručí, že svých snů dosáhneme. Já si také pomalu začínám žít své sny - i ty, o kterých se mi dříve nesnilo :-) :-D i když mě čeká ještě dlouhá cesta, která nebude bez překážek, ale motivuje mě to, jak dlouhou cestu už jsem dokázala ujít, i přesto, že jsem častokrát musela čelit nepřízni osudu. Právě ale nepřízeň osudu, pro mě konkrétně, byla a je neskutečný hnací motor. Závěrem vzkážu čtenářům, že ať jsou jejich jaké sny jakékoliv, ať se jich nikdy nevzdávají, protože není nic lepšího, než přestat snít, ale žít své sny.



Na závěr článků přikládám slíbené fotografie. Pod tímto odkazem naleznete rozhovor s jednou Simčinou klientkou pro idnes. A pod tímto odkazem zase Simčin instagram. Vaše zpětná vazba je vřele vítána!









pátek 1. května 2020

Můj duben 2020

Milí přátelé,

vítám vás u nového a prvního květnového příspěvku na blogu. Před časem jsem v jednom z předcházejících článků zmínil, že zahájím novou sérii fotočlánků, kde budu zveřejňovat fotografie, které jsem během měsíce pořídil. Nejsem samozřejmě žádný profi fotograf, ale focení s mým novým mobilem je zkrátka radost a tak, proč se o své měsíční úlovky nepodělit. Dnešním příspěvkem tedy tuto sérii zahajuji a v článku si můžete prohlédnout můj duben 2020 obrazem. :) Na konci příspěvku mi můžete zanechat komentář, jak se vám fotografie líbily, případně která nejvíc. Krásný první květnový víkend všem!


Kachní pár u Vltavy, v pozadí Karlův most. Tato fotka se mi ze všech, které jsem v dubnu nafotil, líbí asi nejvíc. 


Miluji, jak na jaře všechno kvete, i když jsem silný alergik, nedám na jaro dopustit. Fotografie šeříku tak nesmí chybět.


Fotit různé květy a květiny mě na novém telefonu začalo vůbec bavit, portrétový režim na Iphone 11 Pro je prostě naprosto famózní. A tak tady jeden tulipán z Národní třídy. :)


V květinách se moc nevyznám, ale tohle je snad, doufám narcis. Foto pořízeno na Václavském náměstí.


Tady zase pro změnu jedna městská fotografie, panorama Václavského náměstí. Myslím, že takhle prázdné náměstí už jen tak přes den neuvidíme.


Prázdné Staroměstské náměstí a Staroměstská radnice, tohle foto jsem prostě musel mít.


A ještě jedno panorama z druhé strany. Obvykle by tu před orlojem stály obří davy turistů.


Nikdy jsem si nevšiml, jak nádherný a propracovaný orloj je. Až teď v klidu. :)


Mé, velmi oblíbené místo na Karlově mostě.


Skoro prázdný Karlův most, na rozdíl od loňského dubna zde byla slyšet převážně čeština.


Jedno z mých nejoblíbenějších míst v Praze na focení. Ano, tady se natáčely legendární chobotničky. Čertovka je prostě úžasná.


A romantický pohled z druhé strany. Kdo to byl řekl, že stačí udělat pár kroků a může zachytit na fotografii úplně odlišné panorama?


Tady pro změnu zase jedno městské panorama z mého milovaného Petřína. Na Petříně jsem v době karantény strávil opravdu hodně času.


Foto z Petřína, tuhle fotografii jsem pojmenoval jako město a příroda ve vzájemné symbióze. :)


A zase jsem si musel vyfotit trochu toho kvítí. :)


Objevuji tolika míst, kterých jsem si dříve ani nevšiml. Tahle obrostlá zeď(?) mě hrozně zaujala. :)


A tady máme další kachní páreček, tentokrát z jezírka na Petříně. :)


A tady koberec květin na Petříně. Fialovou barvu miluju. :)


Další z mých oblíbených míst na Petříně. Překrásné jezírko nad Zahradami Kinských. :)


A na závěr ještě trochu toho kvítí z Petřína!