čtvrtek 1. dubna 2021

Březen 2021

 Milí moji,

vítám vás u tradičního foto shrnutí předchozího měsíce. Jak jistě více v březnu to byl rok, co v Čechách oficiálně vypukla pandemie Covidu. Je celkem smutné, že po roce se vlastně nic nezměnilo, naopak, situace se zhoršila. Březen se tak nesl ve znamení toho nejtvrdšího lockdownu, kdy jsme nemohli opustit hranice okresu. Aby toho nebylo málo, počasí bylo po celý březen ne zrovna přívětivé, sluníčko odpočívalo a téměř každý den bylo zamračeno. 

Pro mě osobně byl však měsíc březen vcelku úspěšným obdobím. Jednak jsem doladil mé nové bydlení, protože jak víte vy, kteří můj blog pravidelně navštěvujete, minulý měsíc jsem se přestěhoval. No a s hrdostí vám mohu napsat, že se mi hned v prvním čtvrtletí podařilo splnil druhý z mých větších cílů na tento rok a získal jsem novou pozici v zaměstnání na kterou se už moc těším.

Ven jsem v březnu příliš nechodil, protože mě unavují přeplněné parky. Po pravdě už se dost těším na to, až se otevřou (snad někdy) obchody a služby a většina lidí se vrátí ke své obvyklé zábavě v nákupních centrech. A my, ta menšina, co jsme vyráželi na procházky i před covidem, nalezneme v přírodě zase klid, ticho a mír. Abych nezapomněl, v březnu jsem také navázal spolupráci s eshopem promobily.cz a na instagramu zase jednou uspořádal soutěž o ceny.

Instagramu jsem využil i k dobrému skutku, jelikož mi leží na srdci osud zvířat, podpořil jsem příspěvkem, tak jako mnozí z vás, vybranou zoologickou zahradu a zvířatům přispěl na krmivo. Vše jsem sdílel dále a podařilo se mi inspirovat zhruba dalších deset lidí, kteří zvířátkům přispěli také. Mám obrovskou radost, že jsem mohl dílem přispět k něčemu dobrému a určitě chci svých sociálních sítí využívat k pomoci tam, kde to bude třeba i do budoucna. :) 

A teď už vás provedu mým březnem s pomocí obrázků a popisků. A jaký březen jste měli vy? Můžete mi napsat do komentářů pod článkem. 

Při jedné z vzácných příležitostí, kdy jsem měl důvod vyrazit do města, jsem si vyfotil chrám sv. Ludmily na Náměstí Míru. Tento velkolepý a překrásný chrám už dlouho přitahoval mou pozornost.

O posledním březnovém víkendu mi udělalo radost první nalezené kvítí. Jaro je už snad konečně tu a zima dala vale.

Jak se jmenují ty květiny? Jsem už ze školy tak dlouho. No přeci sedmikrásky. :)

Moje oblíbené místečko na Petříně, kde před covidem nebyla ani noha. Stav dnešních dní? Narváno jak na Václaváků za starých časů.

Další příležitost vyrazit do města přinesla fotku noční sv. Ludmily.

A propagační fotografie k soutěži pro eshop promobily.cz.

No a závěrem další domácí fotka, kterou už z mého blogu znáte. Knihám jsem dopřál nové obydlí z Ikey.






čtvrtek 25. března 2021

Zoologické zahrady a jejich přínos

 Milí moji,

vítám vás u nového článku u mě na blogu. Dnešní článek věnuji zoologickým zahradám a jejich pozitivech a negativech. Inspirací pro napsání tohoto článku pro mě byla diskuze s mojí kamarádkou, která Zoo vnímá spíše negativně, kdežto já mám názor opačný. V tomto článku se pokusím popsat, proč vnímám existenci zoologických zahrad pozitivně, protože toto téma považuji za opravdu důležité. A vás na konci článku poprosím, abyste mi napsali do komentářů váš názor na zoologické zahrady. Pojďme tedy na to a podívejme se na klady a zápory Zoologických zahrad.

Inspirací k napsání tohoto článku byla skutečnost, že jsem přispěl pražské Zoo a s kamarádkou jsme poté vedli diskuzi o pozitivech a negativech zoologických zahrad. Přičemž jsme samozřejmě měli obra naprosto odlišný názor. Proto mě napadlo se podělit o mé myšlenky i s vámi ostatními. Článek rozhodně nevznikl za účelem propagace Zoo. :)


Ochrana ohrožených druhů

Začnu s tím, co považuji za největší přínos zoologických zahrad a to je ochrana, co ochrana, někdy přímo záchrana ohrožených druhů. Je dokázáno, že zoologické zahrady zachovaly spoustu druhů, které už jsou v přírodě zcela vyhynulé, nebo čelí extrémnímu stupni ohrožení. Díky těmto záchranným programům se daří druhy čelící vyhynutí nejen zachovávat pro dnešní dny, ale také dát jim šanci na budoucí existenci. To je pro mě nepopiratelný a největší přínos zoologických zahrad. Navíc, pokud si člověk nastuduje potřebné materiály, zjistí, že zoologické zahrady chovají především ohroženým druhům. Vedle toho zoologické zahrady často poskytují domov i původním druhům, které jsou vytlačovány člověkem z původních teritorií. 

Výzkum a vzdělávání

Někdo namítá, že prioritní funkcí zoologických zahrad je zábava a pobavení návštěvníků. Já s tímto zcela nesouhlasím. Ono věřím tomu, že je tomu tak možná někde v Číně, kde obecně k přírodě a všemu živému moc respektu nemají, ale nevěřím, že je tomu tak v moderních zoologických zahradách v západní společnosti. 

Prioritní rolí zoologických zahrad v naší společnosti a aspoň já tomu pevně věřím, je zachování ohrožených druhů, výzkum a vzdělávání. Cílem moderních zoologických zahrad je co nejvěrněji představit návštěvníkům přirozené prostředí daných živočichů a přinést návštěvníkům co nejvíce informací o způsobu života toho a toho druhu, s tím, že k edukaci patří také poučení o hrozbách, kterým dané druhy čelí. 

Moderní zoologické zahrady se také snaží co nejvěrněji napodobit přirozené prostředí daného druhu, aby tento druh byl ve svém prostředí pokud možno co nejspokojenější. Zvířata mají k dispozici nepřetržitou veterinární péči a je dokázáno, že zvířata v zajetí se dožívají mnohem vyššího věku, než ve volné přírodě. Navíc už většina moderních zahrad má k dispozici takové výběhy, kdy zvíře má k dispozici jak výběh, tak zázemí a soukromí. Však to znáte, že kolikrát jdete do ZOO a tam je polovina výběhů prázdná, protože zvířata na vás prostě nemají náladu a odpočívají v ústraní. A tak je to správně. Proto nemohu souhlasit ani s tvrzením, že účel zahrad je jen vynucené předvádění zvířat ve výběhu.

Zoologické zahrady vs nelegální chovatelé

Myslím, že je také potřeba zmínit, jak důležitou roli mají zoologické zahrady v boji proti nelegálním chovatelům, kteří často zvířata chovají v naprosto otřesných a nevyhovujících podmínkách. Když se na to přijde, tak zvířata nejčastěji končí v péči právě zoologických zahrad. Vůbec si nedovedu představit, jaký osud by takto zachráněné živočichy čekal, pokud by zoologické zahrady, nebo opravdu kvalitní chovatelé neexistovali.

Péče o zvířata

Jak už jsem zmínil v předchozích odstavcích, zvířatům v zoologických zahradách se dostává špičkové a kvalitní péče a zvířata se dožívá někdy až dvojnásobně vysokého věku. Několikrát jsem byl svědkem toho, jak se chovatelé zoologických zvířat o své svěřence starají a mohu říct, že k nim vždy přistupovali s láskou a byli to odborníci na svých místech. Mnohdy je také vidět, že mezi zvířetem a chovatelem existuje opravdový vztah. Samozřejmě, že se asi všude najde nějaký výjimka, ale i v domově důchodců najdete pečovatelku, co se otřesně chová k seniorům, nebo na dětském oddělení narazíte na zlou sestru, co nemá rádi děti. To je všude, ale většina zaměstnanců v těchto oborech to dělá s opravdovou láskou! A tak se mě za ně opravdu osobně dotýká, když někdo tvrdí, že zoologické zahrada je na stejné úrovni jako cirkus! 

Opravdu, prosím, buďme racionální a nesrovnávejme zoologickou zahradu s cirkusem. A to z důvodů, které jsem již popsal. Ano, cirkusy by měly být zakázány, protože zvířata tam jsou opravdu chována v nevyhovujících podmínkách, neustále převážená sem a tam a opravdu účel jejich chovu je k pobavení zákazníků. S čímž naprosto nesouhlasím. Cirkus se od zoologické zahrady zcela diametrálně odlišuje!

Zoologické zahrady nejsou zakládány za účelem zisku

Nesouhlasím ani s tím, že jsou zoologické zahrady zakládány za účelem zisku. Kdyby tomu tak bylo, tak máme podobných zařízení a hlavně v rukách soukromníků mnohem více. Provoz zoologických zahrad je nicméně podřízen přísným legislativním normám. Zoologická zahrada musí podle těchto norem zajistit pro živočišný druh vhodné životní podmínky, vychovávat veřejnost a šířit osvětu, poskytovat pravidelnou veterinární péči a mnoho dalšího.

Vzdělávejme se

Na závěr článku bych chtěl napsat, že bych byl samozřejmě mnohem radši, kdyby existence zoologických zahrad nebyla potřebná a zvířata mohla v klidu žít ve svém přirozeném prostředí a přirozeným způsobem života. Jenomže v dnešním světě, kdy se člověk neštítí opravdu ničeho, zoologické zahrady potřebné jsou. Proto mě překvapují různí aktivisté a ochránci zvířat s extrémistickými názory, kteří považují zoologické zahrady za ztělesnění zla. Prosím všechny, kteří mají extrémně vyhraněné názory, aby si o dané problematice nejdříve něco nastudovali a informace získávali z ověřených zdrojů. Nikoliv z toho, že někdo říkal to a to, nikoliv z příspěvků na facebooku, nebo článků bez zdrojů a důkazů. Prosím, vzdělávejme, protože o tom je ta pravá osvěta, nikoliv o tom, přebírat extrémní a ničím nepodložené názory.

Uvědomme si, že pokud by neexistovaly zoologické zahrady, tak už spousta druhů dávno vyhynula, zvířata z nelegálních chovů by končila bůhví kde. Já osobně jsem za každého živočicha, který byl díky zoologickým zahradám zachráněn rád. A ano, jsem mnohem raději, když spokojené zvíře dostává potravu a žije delší život, než kdyby jej v přírodě ulovil pytlák pro jeho kožišinu. Prosím, pokud vám záleží na právech zvířat, nepodléhejte extrémním názorům, ale přemýšlejte o všem v souvislostech, z více úhlů pohledů a nikoliv pod emocemi, osobním přesvědčením, nebo na základě ničím neověřených článků z internetu, které píšou bez důkazu právě takoví lidé. 

A jaký názor na zoologické zahrady máte vy? Napište mi do komentářů. 


Slovo závěrem: samozřejmě se mohu mýlit já. Nicméně spoléhám se na více zdrojů, především z wikipedii, na ověřené zdroje z kvalitních médií, názory odborníků i na mé osobní zkušenosti se zoologickými zahradami. 



neděle 14. března 2021

Šesté narozeniny blogu

 Milí moji,

milí přátelé, milí čtenáři, milí návštěvníci, vítám vás u nového článku u mě na blogu. Tento článek je věnován šestým narozeninám blogu. Vy, kteří můj blog sledujete pravidelně, tak jistě víte, že takový narozeninový článek vždy v březnu vydávám. Snad jen jeden rok jsem vynechal. Také víte, že narozeninový článek je vždy věnován troše vzpomínání, shrnutí, ale hlavně plánování, jak se chci s blogem posouvat dále. Při tom se obvykle nevyhnu ani špetce sentimentu. 

Blog byl založen 15.3.2015, dobře si to pamatuji, protože jsem milovník historie, data si tedy pamatuji snadno a rychle. Hlavně ta, která jsou pro můj život něčím významná a důležitá. Blog byl původně založen na podporu mé, zatím nikdy nedopsané knihy. Nebylo tedy žádným překvapením, že jsem se od původního záměru odchýlil a zaměření blogu změnil na lifestyle. Pravidelně vás zde informuji o tom, co je u mě nového, o mých názorech, o cestování a tak dále. 

Můj blog byl pro mě vždy prostorem k sebevyjádření, místem, kde jsem se mohl podělit o své myšlenky a snad vám i něco málo předat. A také jsem již minulý rok napsal, že blog považuji tak trochu za mé dítě, které roste spolu se mnou. Prvních pět let existence blogu se neslo víceméně v podobném duchu, období aktivity střídala období neaktivity a mlčení. Několikrát jsem také změnil vzhled blogu. Struktura však víceméně zůstala zachována. 

Podstatné změny v pojetí blogu a jeho dalším směrování přinesl minulý rok. Když budu upřímný, blog má v dnešní době každý druhý a tak se vám snadno stane, že zrovna ten váš blog se utopí v záplavě dalších blogů. Lidé jsou navíc čím dál línější cokoliv číst, dlouho jsem si tedy kladl otázku, jak na můj blog nasměrovat další čtenáře. Různé facebookové skupiny, kde se sdružují blogeři a hází tam odkazy na své blogy jsou absolutně k ničemu. Proč? Jednoduše, v těchto skupinách se většinou sdružují jen blogeři, nikoliv čtenáři a každého zajímá jen ten jeho vlastní blog, hodí svůj odkaz a další obsah už ho nezajímá.

Navíc v dnešní době frčí hlavně youtube, tiktok, instagram, blogy už pro prvně zmíněné vlastně nejsou už žádnou konkurencí. No, také jsem si myslel, že bych mohl natáčet videa, ale na to ještě asi nejsem dostatečně vytrénovaný a na kameru se mi špatně mluví. Brzy jsem tedy myšlenku na youtube vzdal. Jsem prostě tělem i duší psavec. Stále jsem si tedy kladl otázku, jak sakra přinést můj obsah novým čtenářům? A pak jsem na to přišel.

Instagram, konečně po těch dlouhých letech jsem mu dokonale porozuměl a přišel na to, jak aplikace funguje. Můj instagram jsem začal výrazně rozvíjet minulý rok a jsem v tom, troufnu si tvrdit, dost úspěšný. Instagram jsem pevně propojil s mým blogem a odkazy na články tam pravidelně zveřejňuji.

Propojení blogu a instagramu začalo přinášet své ovoce. Díky odkazům na instagramu vítám na blogu pravidelně nové čtenáře, podařilo se mi už navázat nějakou spolupráci a dokonce jsem poskytl rozhovor jednomu známému internetovému magazínu. V minulém roce jsem zahájil několik nových tradic. Začal jsem psát pravidelné shrnutí měsíce, které jsem doplňoval o fotografie pořízené v daném roce. Zkusil jsem si také rozhovory z druhé strany a vyzpovídal pár přátel, kteří dělají něco zajímavého, čím by vás mohli obohatit.

Teď bych vám rád představil mou vizi dalšího směřování mého blogu. Budu pokračovat v tom, co jsem začal v minulých letech, občas vám přinesu nějaký ten názorový článek, jindy zas příspěvek o cestování (což žel, vzhledem k situaci teď moc nelze), jindy se zase podělím o nějaké ty fotky. Nově jsem přemýšlel, že bych sem tam zveřejnil i to, jak vařím, protože vaření mě vážně chytlo a je to můj koníček. Když potkám někoho zajímavého, kdo by vás mohl něčím obohatit, rád s ním udělám rozhovor. S kamarádkou také přemýšlíme o podcastech. Ale hlavně, mám pocit, že se svět zbláznil a spousta lidí přestává přemýšlet, budu se tedy mou další tvorbou pokoušet přinášet i nějaké poučení a zamyšlení. 

Jak vidíte, plánů mám tedy více než dost. Nyní už zbývá jen jejich realizace, doufám tedy, že mi do budoucna zachováte svou přízeň. Klidně mi můžete také do komentářů napsat, co vám na blogu chybí, co byste si přáli, abych pro vás připravil, napsal. Vaše zpětná vazba je pro mě mimořádně důležitá.

Krásné dny! 


Jáchym






pátek 5. března 2021

Únor 2021

 Milí přátelé,

vítám vás u nového článku u mě na blogu. Dneska přináším tradiční měsíční fotočlánek, který budu věnován mému únoru 2021. 

Polovina února se nesla ve znamení stěhování, zařizování a zabydlování. Jak jsem vám povyprávěl v tomto článku, přestěhoval jsem se do nového bytu ze kterého mám opravdu velkou radost. Celý byt jsem zařídil podle mého vkusu a vtiskl mu osobitou tvář. Samozřejmě mě ještě čekají nějaké drobnosti, nákup dekorací, zařízení předsíně, ale to podstatné je už hotovo. 

V únoru jsem ještě před uzávěrou stihl opravdu malou a decentní kolaudaci s přáteli. Za mé přátele jsem opravdu moc rád, protože se všichni vzájemně držíme nad vodou. Jsme tu už v podstatě nějaký ten pátek uvězněni bez možnosti vidět rodinu. Moji přátelé to měli horší, jelikož pochází ze Slovenska a tak samozřejmě nemají absolutně možnost se momentálně s rodinou vidět. Já jsem se k nim v tomto utrpení přidal o víkendu, protože vzhledem k novým nařízením také nemohu vycestovat z Prahy. 

Člověk se snaží být optimista a doufat, že se vše vrátí jednoho dne k normálu, ale čím déle to trvá, tím skeptičtější je. Občas už také propadám stavům, kdy si říkám, že tohle asi nikdy neskončí. No, uvidíme. Krom stěhování se v únoru v podstatě nic zajímavého nepřihodilo. Proto nebudu dnes plýtvat zbytečnými slovy a podělím se s vámi o pár fotografií z února.

Všem přeji pokud možno, co nejlepší dny a budu se těšit zase někdy příště (a brzy!). 


Jáchym











sobota 27. února 2021

Stěhování, zařizování a nový domov

 Milí přátelé, 

po delší době se hlásím s novým článkem! Já vůbec, ale vůbec nestíhám. Krom toho, že mám pocit, že se věnuji asi milionu koníčků, jsem se totiž přestěhoval. Seběhlo se to tak rychle a než jsem se nadál, tak polovinu měsíce sežralo stěhování, zařizování a zabydlování. Nicméně konečně už je víceméně vše hotovo a já mám tak chvilku na to, abych vám o tom povyprávěl. 

Nejdřív, ale trocha historie. Sám bydlím od mých dvaceti jedna let, kdy jsem se odstěhoval od rodiny. Můj první byt byl panelákový 1 + 1 v Duchcově, po mé prababičce a pradědovi. V tomhle bytě jsem, ale dlouho nebydlel a už v roce 2014 jsem se přestěhoval na vesnici do stejného bytového domu, kde žila i většina mé rodiny a to do bytu 3 + 1. Shodou okolností, jsem už dříve v tomto bytě bydlel s rodinou, ta se však později v tomtéž domě přestěhovala do jiného bytu. Z tohoto bytu jsem se o pár měsíců později zase přestěhoval, protože jsem si uvědomil, že je zbytečně velký a tak jsem se nastěhoval opět do panelákového domu do bytu 1 + 1, který pronajímala obec. V tomto bytě byl tak nízký nájem, že byl skoro zadarmo. Osud to, ale zařídil jinak a v roce 2016 jsem se přestěhoval do Prahy. V Praze jsem se paradoxně už tolik nestěhoval, protože jsem měl garsonku za dost slušnou cenu skoro v centru města.

Ale, tato garsonka byla malinká, opravdu malinká. Dokud jsem v bytě víceméně přespával, tak mi to nevadilo. Původně jsem si také myslel, že to bude takové provizorium. No, nakonec jsem v té garsonce žil skoro pět let. Jenomže při sebevětší snaze se s tím bytem nedalo skoro nic dělat, nebylo jak ho přizpůsobit svému vkusu a místa bylo stále méně a méně, pro mě jako milovníka kvanta oblečení a knih to bylo utrpení a skříň už časem praskala ve švech. Byt byl navíc trochu tmavý, byl totiž orientovaný na severní stranu a do ulice. Dorazila mě pandemie, díky které jsem skoro rok na home office. V bytě jsem se přestal cítit dobře a během minulého roku jsem se rozhodl, že se letos přestěhuji. 

A osud mi zase vyšel vstříc. Jen tak jsem se optal a dozvěděl jsem se, že přímo přes patro se uvolnil větší byt. Šel jsem si ho tedy prohlédnout. Původně jsem si chtěl jen udělat představu a vše důkladně promyslet. Ale, když jsem ten byt viděl, okamžitě jsem si ho zamiloval, protože splňoval, ba i překonal všechny mé požadavky. Byt je dispozičně 1 + 1, disponuje docela prostornou předsíní, koupelnou s vanou, pokojem s naprosto úžasným spacím patrem a kuchyní. Byt je navíc orientován do vnitrobloku a na jižní stranu, takže je po celý den krásně prosluněn. 

Slovo dalo slovo, já se rozhodl a už o prvním víkendu v únoru se přestěhoval. I stěhování přes chodbu bylo dost náročné. V tu chvíli jsem mou zálibu v literatuře a hromadění knih proklínal. Po úspěšném přestěhování a důkladném úklidu jsem začal plánovat, jaký nábytek koupím a jakou barvu zvolím. Do obývacího pokoje jsem si vybral odstín, který asi úplně nepopíšu, ale je to něco fialovou a bordo. Takto jsem vymaloval dvě stěny proti sobě a ostatní jsem nechal bílé. Nábytek jsem se rozhodl koupit zbrusu nový a tak jsem zalovil v ikee. Pouze pracovní stůl mi dovezl a sestavil táta ten, který jsem měl už dříve před stěhováním do Prahy. 

Spací patro mi umožnilo rozdělit obývací pokoj na jednotlivé zóny. Pod spacím patrem jsem si totiž zařídil pracovnu, kterou jsem od zbytku pokoje oddělil knihovnou z Ikey. Zbytek pokoje slouží jako obývací část. Nákup nábytku jsem završil koupí nové televize. V mém novém bytě se cítím naprosto úžasně, ten pocit posiluje i to, že krom pracovního stolu, jsem vymyslel, zařídil, vymaloval a sestavil všechno sám. Úplně poprvé mám pocit, že mám bydlení a domov naprosto podle svých představ. Což si myslím, že je zvlášť v této době, kdy je člověk neustále zavřený doma, nesmírně důležité.